Už v tom jedem taky + Lincoln a Aurora

Coronavirus překvapivě neuposlechl prezidenta Trumpa a dorazil do USA. Ovšem mé rodné město nezůstává pozadu, po úspěšné propagaci města ve filmu V síti jsme též nově na téhle mapě. My v našem americkém městečku si tu ale zatím jedeme náš virus newyorský. Pořadatelé opět obětavě doporučují meducíny a vozí postižené k lékaři. Mně se zřejmě osvědčilo moje mnohdy otravné opatrnictví a studené ranní sprchy spolu s občasným předstíráním běhu v kampusu (Evo, nosím každý den košilku!) mě udržují v kondici. Tak a teď abych našla v hotelu dřevo, abych mohla zaklepat...

Pojďme ale na ty hezčí položky z nadpisu. Ve středu jsme vyrazili na výlet do hlavního města Ohia, města Columbus. A byl to zase den!

Autobus nás vezl bratru dvě hodiny směr jihozápad do místní metropole. Pro představu - Ohio má přes 11 milionů obyvatel a je taky o kousek větší než Česká republika. Takže brzy dopoledne vstupujeme do Ohio State House. Nejdřív se mi trochu plete, kde že jsme se to ocitli, budova původně byla sídlem soudu, v současnosti tu sídlí Senate a House (senát a sněmovna?) a procházely tudy dějiny, rozhodně v osobě Abrahama Lincolna. Ten odjakživa visel na Herštajně, a i když jsem o něm moc nevěděla, od malička mi bylo jasný, že to byl a good guy. Zajímavý je, že Husák nad soudružkou učitelkou ve mě pocity nevyvolával žádný. Takže tady Lincoln mého dětství a pak statehousový:

Selfie vtipný, jasný, ale vidíte, že mě ta atmosféra dostala. Stojím na původní dlažbě, chodil po ní už tenhle pan prezident. Průvodce nám vyprávěl, že když sem Lincoln přijel na návštěvu před zvolením, přišlo se podívat asi 50 lidí. Když tu pak po atentátu byly vystaveny jeho ostatky, během sedmi hodin tu prošlo 50 tisíc lidí... Ale pojďme do současnosti - opět jsme zažili vřelé přivítání, budova je obecně otevřená veřejnosti, takže při prohlídce jsme potkávali i senátory (nevědouce o tom :). V přízemí je mimo jiné muzeum, výborný! Tady si prohlížíme ústavu, v těch tmavších vitrínách jsou originály.

Tady jsem zkusila sestavit rozpočet Ohia na tento rok - trefila jsem to jakžtakž jen u vzdělávání a to zemědělství mě tedy překvapilo - tady by se asi Agrofert neuchytil. A doprava je tu vlastně jen automobilová, evropský pohled holt...

A vůbec se tam bylo na co dívat:

Pak jsme si porovnali názory na důležitá témata, svobodná média jsem zdůraznila podobně, jako místní starší generace - to jsou asi ti, co se věnují nám, účastníkům kurzů mediální gramotnosti. Tohle je hlasování napříč generacemi, ti starší tam zbraně skoro neměli. A víc zdůrazňovali víru.

Tady ještě pohled shora na TU dlažbu:

A sem jsem hodila pohledy, které jsem sice napsala v New Yorku, ale zapomněla poslat, Ale tohle je taky pěkný místo odeslání, ne? Tak třeba je zítra orel doručí. A nakonec si ty pražské si nechávám, zítra se budu naším hlavním městem chlubit studentům v Auroře.

Jo a taky jsem si koupila New York Times v New Yorku. K četbě sobotních novin jsem se dostala až v pátek a titulní stranu vám nefotím, páč by se ukázalo, že jsem minule úplně nemluvila pravdu, ale tenhle článek se pěkně hodí k našemu NY zážitku - pracovníci podzemky se loučili s odcházejícím šéfem:

Zpět do State House. Po obědě jsme měli setkání se zpravodajem NPR (už víme, že to je veřejné rádio). Zdejší NPR redakce čítá tři pracovníky. Zase - otevřenost, vstřícnost, odpovídal na dotazy všeho druhu. Pak jsme se šli podívat na jednání Senátu. Je na té dnešní první fotce. Byl to velký zážitek. Fotit se v průběhu jednání nesmělo, budete se muset spokojit s mým popisem.

Nejprve proběhla modlitba (duchovní různých církví se střídají) a potom Pledge of Allegiance, slib věrnosti vlajce USA. Následovala poděkování různým občanům nebo skupinám, mezi nimi byla i běžkyně Noor Abukaram, která bojuje za možnost závodit s hidžábem, ne vždy jí to pořadatelé dovolí a Senát jí tu gratuloval za statečnost. A potom začalo samotné jednání. Už jsem dlouho nezdůrazňovala, že máme štěstí, takže pozor - viděli jsme odsouhlasení zavedení jednotného času po celý rok. Federální zákony nedovolují, aby stát zůstal u letního času, od příštího roku tedy už nebude posun na letní. Zajímavé taky bylo, že jsme v podstatě všemu rozuměli - používala se tu normální angličtina, ne nějaký zapeklitý právnický jazyk.

Ale to ještě není ten den všechno, přesouváme se do budovy Nejvyššího soudu, architektura z doby rozkvětu města a nejprve zase milý průvodce a interaktivní výstava pro návštěvy.

Pak se přesouváme do jednací místnosti, kde zasedá sedm soudců. Věnuje se nám právník, jehož prací je jazyk legislativy převádět do angličtiny pro potřeby novinářů a veřejnosti. Je moc vstřícný a dává nám pracovní listy, na kterých zkoušíme porovnat zprávu, kterou vydala policie a verzi, kterou zveřejnily noviny. A pak přijde i samotný soudce, snad 20 minut popisuje svou práci, způsob volby soudce nejvyššího soudu (veřejná všeobecná volba) a práci soudu. Pak se s námi ochotně fotí a podává všem ruku. Já se omylem dostanu na řadu dvakrát. Kdyby tu nebylo vyvíteco, nemyla bych si už nikdy ruce.

Tak to by byl Columbus, na cestě zpět stavíme v McDonaldu, dávám si svůj burger číslo dva. Asi jsem se už aklimatizovala, takhle malej bigmac jsem ještě nejedla :-)

Ve čtvrtek v jsme v půl osmé nastoupení v naší partnerské škole. Mám ten den na programu jen sledování dění, pracuju na svých biologických znalostech a taky máme schůzku se šéfem Teacher Union, tedy předsedou školních odborů. Jsou pyšní na podmínky, které učitelům vyjednávají. Při diskusi zjistíme, že v oblasti mateřské, nemocenské a OČR jsme dvě různé galaxie. Tady mají 15 sick days ročně. Pokud je nevyberete, můžete je přesouvat na další roky. Ženy si takhle spoří dny na mateřství. Je možné zůstat doma zbytek načatého semestru a dva další. Bez mzdy. Pokud jste si tedy nenastřádali sick days. Taky je možné své sick days věnovat kolegovi.

Ze školy rovnou na seminář. Máme Mediálku a Keith nás jako vždycky vyfasuje po své práci a našich dlouhých dnech, takže to s námi nemá lehký. Zase nabitý program, tématem je Google for Education, image search a taky ochrana soukromí, něco pro mě:) A když jdeme domů, krásně sněží. A druhý den zase do Aurory. Na pátek mi Monika domluvila návštěvu několika svých kolegů. Ještě tedy jeden obrázek z její třídy:

Už se mi teď trochu plete, co jsem viděla ve čtvrtek a co v pátek. Studenty fotit moc nemůžu, tak jsem si to nezdokumentovala. Každopádně zažila jsem hodinu, kde studenti probírali atomovou energii a byla jsem zase za zástupce kontinentu, který se snaží upouštět od uhelné energie a není si jistý ani s tou atomovou a taky jsem byla za pamětnici Černobylu.

Další hodina byla AP Computer Science. AP - advanced placement - kurs na úrovni bakalářského studia, studenti tak mohou získat kredity už na high school, čímž šetří čas a peníze a čímž jsou pod ještě větším tlakem. Čili jsem si nedělala ambice tomu moc rozumět - studenti řešili mimo jiné, jak naprogramovat počítač, aby rozuměl zlomkům. Takže bojový úkol - najděte pedagoga.

Všichni byli ponoření do práce, tak jsem se mohla rozhlížet, například prezident jim tu nikde nevisí, zato vlajka je všude, ale tady byly na všech stěnách Hvězdné války. Pan učitel průběžně asistoval studentům a chodil mi popisovat, jak hodinu vede. Zkrátka, asi chci chodit do tohohle kurzu. Například říkal, že v minulém semestru měl trochu potíže s podváděním, studenti si kopírovali kódy. Viděl prý tedy, že tlak na ně je příliš velký a letos zavedl dvoustupňové termíny odevzdávání prací - pokud někdo ten první nestíhá, ukáže, co už má, a dostane ještě několik dní navíc. Trochu jsem taky fotila po třídě:

Ještě hodina americké historie. Studenti měli za úkol max. 5 minut mluvit na vybrané téma. Dva kluci si vybrali marihuanu, každý argumentoval na jinou stranu, jeden chlapec vysvětloval, proč by zbraně v domácnostech s dětmi měly povinně mít zámek, a dvě studentky odsuzovaly potraty. Diskuse asi proběhne jindy, tak jsem si to jen poslechla a pak spolu se studenty chvíli pracovala s učebnicí:

Monika mě pak vzala do obchodu a koupila nám oběd. Tady by se líbilo Lence! A pokud to google nezmenší - pokochejte se druhy polévek:

Cestou domů jsme toho měli plný kecky, tak nás v busíku o to víc pobavilo, že ani tady byrokracie nezná mezí:

A teď ještě výtvarka. Ta učebna mi prostě bere dech. Pokud vás barvičky zas tak nezajímají, nemusíte dál rolovat. Zbývá mi ještě popsat Mardi Gras Party u Mary, ale to nechám na příště, to nemůžu jen tak odbýt na závěr. Takže dnes už jen obrazem: