Moje vlny
Obvykle tu prý vidí slunce v říjnu a pak zas až v dubnu. Mezitím jsou hromady sněhu, šedivé nebe, opakovaně zavřené školy kvůli sněhovým kalamitám. Letos je zima zvláštní i na tomto kontinentu. Ale k tématu - se zbytečně velkou intenzitou se tu projevují mé zvláštní vlny. Začalo to v Praze na letišti - jako obvykle jsem byla vybraná ke screeningu na výbušniny, nedivila jsem se. Pak mě vytáhli z řady i v Amsterdamu, vtipné. Už předtím v Praze při žádosti o vízum mé prsty odmítaly se digitálně otisknout, opakovaně jsem se vracela k přepážce a paní se omlouvala, já jsem věděla své. Doma vědí, že můj telefon palcem otevře celá rodina, ale já jsem úspěšná zřídka. Taky mi tu už zase někdo řekl, že mám dvojníka, tentokrát myslím v Rumunsku. A včera jsme kupovaly letenky, čtyři zároveň, jenom mě opakovaně volali, že něco není v pořádku (všechny jsme údaje zadávaly stejně a navzájem si to kontrolovaly). Takže tímto považuji své vlny za vyřáděné a prosila bych chvíli pauzu. Včera