S Fulbrightem na skok ve Státech

Teď je středa večer, fakt večer, takže pošlu tyhle fotky, abyste viděli, že se máme dobře, libreto k tomu dopíšu zítra, slibuju. Sliby, chyby. Je sobota odpoledne a já jsem doma Na Výrovce, události teď berou rychlý spád na celém světě a my byli odesláni domů o den dřív. Jen tak tak. Tohle byl asi můj nejsilnější mediální zážitek  -  ve středu v 9 večer na Fox News prezident Trump promluvil k národu. Náš hotel byl vzdušnou čarou asi 500 metrů od Bílého domu, tak jsme Trumpa bývaly mohly snad slyšet i naživo, kdyby všude nebyly ty neotvíratelný okna. Ve chvíli, kdy oznamoval zákaz letů z Evropy, "která to opravdu nezvládla" se nám zatajil dech a ujišťovaly jsme se s Jelenou, že jsme slyšely dobře předložku "z" a že to znamená, že domů se dostaneme. Těžko se mi komentáře na Fox News  před a po projevu analyzují, v tu chvíli jsme v tom měly hodně emocí.  Ve čtvrtek ráno jsme se dozvěděly se Zdeňkou, že možná poletíme domů už ten den a nakonec jsme

Přestávám stíhat nejen zapisovat, ale i sledovat svět, nějak se všechno děje hrozně rychle. Jdu tedy postupovat chronologicky, aspoň tady na virtuálním papíře budu postupovat pomaleji. Takže zpět k pátku 6. března. Ráno pro mě s Kati přijel pan Fuller a odvezl nás do školy, kde naše Lauren pracuje jako speciální pedagožka. Měli jsme tak možnost poprvé tady vidět elementary school - něco jako náš první stupeň. Lauren učí Kindergarten, což jsou děti 5-6 let. Lauren má propracovaný systém toho, kterým skupinkám či jednotlivým dětem se věnuje, rozpočítané je to na minuty a má můj obdiv! Šlapající systém a zároveň otevřenost reakcím a potřebám dětí... Tohle jsme viděly:   A tatínek Fuller nás pak zase vyzvedl, popsal historii budovy a odvezl zase zpátky domů. Ten den byl na řadě ještě jeden odvoz - večer pro nás přijel Chuck, Maryin muž, omluvil se, že se potřebuje stavit v bance a my tak zažily drive-thru banku. Vypadá to podobně jako pumpa, jen místo stojanu je tam oké