Šoky kulturní a jiné
Vezměte si dvě ale úplně stejný letadla - jedno je evropský, jedno americký, který si vyberu? Vůbec bych tomu nevěřila, ale ty americký přistávají asi jinak - moje uši byly v pohodě. A přede mnou bylo mimino a taky nic, takže mám svědka. Malýho, ale přece. A znáte moje uši - po tom prvním letu do Amstru mi odlehly až po dvou hodinách. Zkrátka jedu právě na špici vlny kulturního šoku - všechno je obrovský (auta, sloupy, odpadkový koše, borůvky, toastovej chleba, postele, mezery mezi slovy - asi bych se tady mohla zpomalit) dokonce i zářivky - ráda bych věřila, že jsou úsporný. I popelnice jsou velký - odpadu je spousta - neustále dostáváme plastové či jiné jednorázové nádoby - i u snídaně jsou smetánky do kafe ty malinký plastový kelímky, případně si můžu vzít malou krabičku mlíka. V budovách kampusu se třídí, to je pravda. A klimatizace jede všude naplno - teplý vzduch ohřívá místnost a jakmile je dosažena teplota, zase se chladí. Okna z bezpečnostních důvodů