Mardi Gras party, další muzikál a prezentujeme projekty

Konečně vám prozradím, co se dělo minulý pátek v kouzelném domě mezi dvěma jezery. Mezitím jsem tedy zjistila, že google blog lze snadno přeložit do angličtiny a že tomu mému psaní lze rozumět i mimo naši ústeckou kotlinu, takže jsem teď trochu nervózní, že tohle není jen takový poštovní holub domů...

Takže - Mardi Gras party, místní masopust, měl být v úterý, ale pro vyčerpanost mužstva byl odložen na pátek. Mary Tipton a část její rozvětvené rodiny včetně několika vnoučat vypadali, že se na nás opravdu těšili a že rádi pro nás připravili hory i doly dobrot a spoust propriet, abychom mohli slavit v těch správných barvách. Uvítal nás mimo jiné nápoj s podezřelým názvem - Hurikán - následkem čehož jsem ztratila obezřetnost a zúčastnila se společenské hry, kdy jsem házela korálky na Zdeňku... Nevyhrály jsme. Pak už ale byla připravená večeře, hlavní chod byl s krevetama, ale Mary na mě myslela a na plotně byl připravený specielní hrnec, jen pro mě, je prostě zlatá.

Během večeře jsem si povídala s jedním z jejích synů, který je fundraiser, pracuje pro univerzitu a shání finance mimo jiné na podporu mediálního vzdělávání, a jeho ženou, která se momentálně stará o děti a píše knihu a přemýšlí, co dál a jak všechno skloubit a bylo málo času si povídat a celá Maryina rodina mě úplně dostala. Mrzí mě, že jsem v dortu nenašla panenku, znamenalo by to, že příští rok je party u nás. To by sis Tome s Mary mohl zavařit a já povídat a povídat a povídat. Mary nám říkala, že je baví připravovat večírky pro hosty a myslím, že tahle fotka ukazuje, že to asi je pravda :-)

V sobotu odpoledne mě s Jelenou vzala děvčata Fullerova na výbornou margheritu s bazalkou a dobrou kávu a Lauren s námi pak šla na studentské představení. Lístky opět poskytli a nejlepší místa přenechali - manželé Dixovi. Kent State University má také Fakultu múzických umění, takové cvičné divadélko má přímo v budově mrkněte sem. Parade, můj druhý americký muzikál a všechna pozitiva - výborní mladí herci, supr choreografie, hlasy, orchestr, entuziastické studentské publikum. Netušila jsem, že takovej těžkej tematickej kalibr může být taky muzikál. Doplňuju si tu holt vzdělání. Na fotce diskuse s herci po představení.

Zbytek víkendu jsem trávila přípravou prezentací a vzdorování všudypřítomným bacilům. V pondělí jsme zase svištěli do Aurory a já ten den měla tzv. kulturní prezentace pro Moničiny studenty - tzn. chlubila jsem se naší školou, Aničkou a Vítkem, Purkyněm, Antonínem Holým a Dvořákovými a Havlem, Madelaine Albrightovou, Hrabalem, Káťou Losmankou a Milanem Hejdukem a taky hašlerkama. Studenti byli bezvadní a natruc jsem se u toho nevyfotila. Tedy samozřejmě chci mít vzpomínky a chci, aby ostatní měli vzpomínky, ale kdyby těch fotek bylo denně jen o 150 míň, byla bych ráda. Ale společná v darovaných dresech je supr.

A tady už v úterý prezentuju tech-project, musím uznat, že Birsen umí vyfotoshopovat dlouhý nohy.

Včera, ve středu, jsme dopoledne spolu s Gulshan prezentovaly naší pětilekci na téma šetření potravinama. Jasně, Jeden svět jsem využila i tady a založily jsme to na filmu Just Eat It, doporučuju ke shlédnutí i vám (na youtube je tedy plná verze, my se studenty koukáme na cca 30 min). Tady už jsme všichni po akci.

A večer byla rozlučková certifikátová večeře s našimi školami, rodinami a pořadateli. Bylo to hrozně milý, rovnou nostalgický a všechny strany vypadaly, že zažily něco parádního. Pořadatelé byli vtipní, pohotoví a prostě dojetí. Monika mi pomohla vybrat výborné jídlo, naplánovaly jsme společnou neděli, stihla jsem prohodit jen pár slov se všemi, kdo se nám tu pořád tak obětavě věnovali.

Tady naše milá Aurora.

A friendship family Lauren.

A s vlajkou.

Připomínám, že pořadatelé myslí na všechno, ale s tou naší vlajkou to vážně není lehký.

A ještě rozšířená friendship family.

A tady všichni účastníci a lektoři.

Dneska, ve čtvrtek, závěrečné prezentace mediálních projektů, už mě sem tam fotka nebo lifestream nemůže rozhodit. Zase jsem se chlubila, tentokrát Člověkem v tísni a Jedním světem a Vlastou Urbanovou.

Když je odpoledne po všech akcích, připadáme si, jako by nám začínaly prázdniny, nejdřív s Keithem jdeme na kafe do Tree City a pak a na večeři se s Kati vydáme do Grazers a já až teď začínám zjišťovat, co je tu v okolí za bezvadné podniky, a taky je vidět, že Kent se už připravuje na Rainbow Weekend.

Tahle krasavice visí u nás v hotelu, další v tom jedou taky.

Nadávám tu celou dobu na plasty, a tohle království je ve vedlejší ulici. Nálada tam byla podobně milá jako u nás ve Špajzu.

Definitivně začínám být nostalgická, ale ještě to vůbec není všechno! Mějte se parádně, zdravě a optimisticky moc se na vás těším!