Šoky kulturní a jiné

Vezměte si dvě ale úplně stejný letadla - jedno je evropský, jedno americký, který si vyberu? Vůbec bych tomu nevěřila, ale ty americký přistávají asi jinak - moje uši byly v pohodě. A přede mnou bylo mimino a taky nic, takže mám svědka. Malýho, ale přece. A znáte moje uši - po tom prvním letu do Amstru mi odlehly až po dvou hodinách. Zkrátka jedu právě na špici vlny kulturního šoku - všechno je obrovský (auta, sloupy, odpadkový koše, borůvky, toastovej chleba, postele, mezery mezi slovy - asi bych se tady mohla zpomalit) dokonce i zářivky - ráda bych věřila, že jsou úsporný.

I popelnice jsou velký - odpadu je spousta - neustále dostáváme plastové či jiné jednorázové nádoby - i u snídaně jsou smetánky do kafe ty malinký plastový kelímky, případně si můžu vzít malou krabičku mlíka. V budovách kampusu se třídí, to je pravda.

A klimatizace jede všude naplno - teplý vzduch ohřívá místnost a jakmile je dosažena teplota, zase se chladí. Okna z bezpečnostních důvodů nelze otevřít, takže mám v plicích poušť a můj environmetální žal neutichá. Teď jsme zaháněly chmury promýšlením programu na čtyři volné dny, které jsou před námi - zaletíme si do New Yorku.

Takže vyrývám ekologickou ne stopu, ale brázdu. To samé je to se stopou digitální - neustále někam zadáváme osobní údaje, fotíme se... Takže jeden blog k tomu mě už nerozhází.

Říká se, že Američani jsou milí, ale je to přetvářka. Tak milí jsou, neuvěřitelně. A nevěřím tomu, že to není opravdový. Opět mám důkazy, tentokrát mnoho a velký. Organizátoři vkládají do přípravy nejen spoustu energie, ale myslím, že i kus srdce, jsem ohromená. Naposledy včera - byli jsme pozvaní na party k Dr. Lindě Robertson, které ale všichni říkáme vesele Linda. Je to anděl v lidské podobě. Cestou tam v busíku navrhla Dragana (Severní Makedonie), že každá země něco zazpívá. Ona sama znala snad všechny zpívané písně a byl to kouzelnej zážitek.

Zaplnili jsme Lindin dům a přenesli se na celý večer na Havaj. Na chodbě měla perokresby evropských staveb a obrázek Týnského chrámu mě trochu dojal :-) Myslím, že bych Lindu přirovnala k Heini, jen je asi o 75 cm menší. Její dům je taky pohádkový (až jsem z toho začala být způsobně spisovná).

Na dnešek nám objednali i slunce, abychom si užili výlet. Keith (náš mediální lektor) nás odvezl, povozil po krásách a zas dovezl zpět. Svačinku v biokvalitě a skořicový chewing gums průběžně nabízel všem a v kufru měl hromadu čepic, rukavic, bund a dalšího jídla pro nás. Takže - vidíte tu nějakou hranou zdvořilost?

Prej to není pískovec, ale CONGLOMERAT, každopádně, nádhera, jako na Herštajně.