Moje vlny

Obvykle tu prý vidí slunce v říjnu a pak zas až v dubnu. Mezitím jsou hromady sněhu, šedivé nebe, opakovaně zavřené školy kvůli sněhovým kalamitám. Letos je zima zvláštní i na tomto kontinentu.

Ale k tématu - se zbytečně velkou intenzitou se tu projevují mé zvláštní vlny. Začalo to v Praze na letišti - jako obvykle jsem byla vybraná ke screeningu na výbušniny, nedivila jsem se. Pak mě vytáhli z řady i v Amsterdamu, vtipné. Už předtím v Praze při žádosti o vízum mé prsty odmítaly se digitálně otisknout, opakovaně jsem se vracela k přepážce a paní se omlouvala, já jsem věděla své. Doma vědí, že můj telefon palcem otevře celá rodina, ale já jsem úspěšná zřídka. Taky mi tu už zase někdo řekl, že mám dvojníka, tentokrát myslím v Rumunsku. A včera jsme kupovaly letenky, čtyři zároveň, jenom mě opakovaně volali, že něco není v pořádku (všechny jsme údaje zadávaly stejně a navzájem si to kontrolovaly). Takže tímto považuji své vlny za vyřáděné a prosila bych chvíli pauzu.

Včera jsme byly na Super Bowl v hospodě za rohem s naší úžasnou friendship family - Lauren. Lauren věděla o americkém fotbalu asi tolik co já o hokeji, dobře jsme se bavily a probraly její práci ve škole pro děti s kombinovanými znevýhodněními, naše i jiné kontinenty, její vášeň pro boření stereotypů. Taky nám prozradila, že její tatínek je architekt, který renovoval budovu, kde jsme právě seděly a kterou jsem den předtím obdivovala zvenku a fotila si informační tabuli o její historii. Rozuměly jsme si my tři děvčata velmi dobře, takže když v polovině zápasu zazpívaly ty dvě nádhery, rozloučily jsme se a v klidu šly domů.

Ráno bylo venku jaro, cestou do školy kolem stromů pobíhalo množství černých veverek a nás čekala Escape room na téma online bezpečí. Neunikli jsme, ale sranda byla. Pak jsme měli úvodní hodinu technologickou s Abdoulayem.

A poté už zase naše neuvěřitelná hostitelka Linda. Nejdřív úvod do systému amerického školství.

A pak návštěva zdejšího veřejného rádia. Systém veřejného média je tu jiný, komplikovaný. Rádio WKSU je členem NPR. Ano, Blanko, tys onehdá na facebooku sdílela nějaký NPR Tiny Desk Concert a já od té doby na tom jedu. Snad se mi podaří ve Washingtonu podívat na místo činu.

Provázel nás news director Andrew Meyer, věnoval se nám a odpovídal trpělivě na dotazy, ačkoli tam měli všichni plnou hlavu impeachmentu.

A tenhle pracovní stůl se mi moc líbil. Ani ta kniha o podcastech asi nebude k zahození.

A už jarním kampusem zpět, kvalitní selfie s knihovnou a následovalo setkání s partnerskými učiteli a společná večeře v našem hotelu. Moje partner teacher Monika učí biologii, je z Maďarska, byla moc milá, stihla mi nabídnout pomoc a asistenci všeho druhu včetně večerního programu a nestačily jsme si všechno říct. Máme úplně stejně velký děti a manžely podobného ražení zřejmě.

Jinak varování domů - budeme muset vybudovat recepci, nepřetržitá služba by tam měla být. Klidně v obýváku, nemusíte stát, jako tady. Několikrát denně budu potřebovat tu lepší polštář, tu rozměnit na pračku, pak mi budete připravovat čerstvý výtisk novin k snídani a průběžně se ptát, jestli mi něco nechybí. Mávám vám přes Atlantik a stýská se mi :-)