3 dny = milion zážitků

Koukám, že tři dny jsem nedala vědět, ani jsem si to neuvědomila - pořád se něco děje. A když už to vypadá, že se naší skupince podařilo vybrat ubytování na náš NY výlet a já mířím k výtahu směr pokoj, objeví se na té obří obrazovce ve vstupní hale hotelu Trump se zprávou o stavu unie.

Nedalo se od toho odtrhnout, byla to myslím dokonalá lekce populismu. Chvíli jsem s batohem a kabátem v ruce fascinovaně hleděla na to představení, ale neodolala jsem při tom svém výhledu, sedla si k baru a objednala sklenku vína. A byl to opravdu zážitek. Vedle mě seděly dvě dámy a nadšeně vzdychaly a přikyvovaly, ve stejném rytmu, jako republikáni v Kongresu vstávali a tleskali.  Byla to tak trochu spartakiáda, pan prezident používá krátké věty (i slova, že?). Do show byly angažovány roztomilé děti, vděčné matky s miminky, dojemně nemocní, Melanie předala vyznamenání. Všechno je krásné, AIDS vymýtíme, na Mars doletíme, zdravotnictví bude úžasné, ale nenecháme ho zničit socialisty, zeď v Mexiku je už skoro hotová a Kalifornie je fakt divná.

Ale taky nám už od pondělka začaly semináře. Obecně akademický seminář s Dr. Anne Morrison, která mimo jiné běhá, jachtaří a nedá dopustit na papír. Asi by měla radost z toho krásného ujepáckého sešitku na fotce. Myslím, že se obětuju :-) a psát budu jen do počítače a věnuju jí pozdrav z Ústí.

S mou spolubydlící Gulshan jsme vyráběly nádobu na vodu, tedy já měla zavřené oči, Gulshan nemohla používat ruce a ve výsledku v našem díle voda vydržela dvě vteřiny, tak jsem se neosvědčila.

V polední pauze jsme šly (účastníků je 22, z toho 2 muži, takže ty ypsilony budou skoro všude) prozkoumat dvanáctipatrovou univerzitní knihovnu. Zvenku vypadá poněkud strašidelně, ale uvnitř je to pohádka, asi bych dneska chtěla být student, tedy se stipendiem. A v přízemí je Starbucks, moje první celkem dobrá americká káva! Většina práce asi probíhá na displejích, celkem jsme pátraly, než jsme našly nějaké knihy.

A v kampusu se třídí, vyzývá k šetření a chůzi po schodech - schodiště tu mají obvykle uprostřed budovy. Slouží jako úkryt. Ale všude tu jsou krásné vzrostlé stromy, tak snad je to nebezpečí asi tak časté jako u nás požár školy. Na mě se musí s těmi bezpečnostními pokyny opatrně, známe mě.

Odpoledne první hodina (tedy tříhodinovka) mediální s Keithem Nedvedem. Ano, to je ten, kdo obětoval neděli a vyvezl nás na výlet do Cayahoga National park (nenapsala jsem předtím název - pomalu se vzpamatovávám z jetlagu :-). Hodně vyprávěl o sobě, svých předcích, studiích a motivaci pro práci v PBS - veřejné televizi. Těším se na další setkání. Tedy - vzdělávání tu má dost jiný koncept - v hodině pěkně diskutujeme, sdílíme, hrajeme si, jsme kreativní a na konci dostaneme úkol - práci tak na 3 hodiny nejméně.

V novinách u snídaně jsem se dočetla, že Američani jsou pro třídění, ne že ne. Taky jsem zjistila, že

s tím svým čtením papírových novin jsem bohužel za podivínku i tady na mediálním kurzu. Holt jsem staromilec. Jo, pohledy ještě nečekejte, zatím jsem několikrát vysvětlovala v obchodě, co chci, ale tento způsob komunikace tu asi už neprovozují. Vydržte, já to nevzdám, v nejhorším vám pošlu ty pohled Prahy, co mám pro naše interkulturní prezentace.

Včera byl dlouhý den, v půl osmé jsme vyráželi na návštěvu do Barberton High School. Provázel nás  učitel social studies Jay Austin, Annin bývalý student. Takže poprvé v americké škole, všude výborné technické vybavení, prostor, všichni soustředěně pracovali na chromebooku, Jay se věnoval části třídy, která pracovala na projektu, student asistent s ostatními opakoval látku. No, ten papír a tužka má taky něco do sebe. Každopádně parádní, fakt je ta škola jiná. Zítra jedeme poprvé do našich škol, budu podávat zprávy.

Ze školy jsme jeli rovnou na univerzitu, kde nás čekal Marco Polo lunch s místními studenty.

A po obědě hned další technologická hodina s Abdulayem (tříhodinovka, rozumíme si). Večer jsme skočily cestou do hotelu do italské hospůdky, já si dala salát - no a jsme u toho jídla, na které se ptáte. Jíst se tu dá výborně, zdravě, chutně. Blbý je, když vaše neoblíbenější jídlo je chleba se sýrem. Chleba je tu toustový a sýrem se myslí taveňák. Ale večeře byla výborná, i to jejich pivo po dlouhém dni chutnalo skoro jako Březňák na Hnátě po józe. A pojala jsem to po americku - nechala jsem si zabalit, co se do mě už nevešlo a to jsem teď právě poobědvala:

Ano, to je polovina včerejšího salátu a ano, jsou tam hranolky - brambory jsou zelenina, ne? Jinak snídaně v hotelu, až na ten chleba a sýr nemají chybu, snažím se vždycky si přivstat a užít si ty noviny. V budově, kde máme semináře je přímo na našem patře bufíček. A dokonce mají otevřené okno, chodím se kochat tím zde neobvyklým fenoménem.

Nabídka široká, všechno výborné. Hamburger jsem měla zatím jednou, a to jsme si spíš říkaly, že bychom si taky jeden měly dát. Brambora neměla žádnou chuť a domácí ledový čaj mi vůbec nic nepřipomínal. Jo, málem bych zapomněla - vůbec se tu nepoužívá citron, úplně se mi sbíhají sliny tou nádhernou představou, že bych si aspoň pár kapek nakapala do čaje.

Dneska ráno jsem vyrazila trochu dřív směr univerzita, protože jsem potřebovala vytisknout úkol, který jsme měli odevzdat, a tohle jsem si užívala cestou:

Kent je moc příjemné přátelské univerzitní městečko. Překvapilo mě, že nám učitelé a i ostatní říkají, že tady nebo blízko bydlí celé jejich rodiny, děti tu studují na univerzitě, bývalí studenti učí v v okolí. Měla jsem představu, že obvyklé je nemít poblíž žádné příbuzné - tahle pospolitost je moc sympatická.

Tohle už je obrázek z dnešní hodiny s Anne, tak jsem dohnala dluh, mám ještě hodinu do dalšího semináře, tak jdu kouknout ještě na úkol, mějte se krásně a já se zase ozvu.