Šestitýdenní Fulbright kurz v Ohiu začíná

-

Takhle jsem si v prosinci představovala svou cestu za velkou louži. A dneska je čtvrtek 30. ledna, druhý den v Kentu je za námi a já se po změně času začínám orientovat v prostoru, tak je čas začít psát blog. Se Zdeňkou jsme vyrážely z Prahy ještě před kuropěním.



Hádejte, kde jsme přesedlávaly na skok přes Atlantik?


Cesta byla dloouhá, ale překvapivě pohodlná. V Detroitu jsme se sešly s Julií, kolegyní z Rumunska a pak už jen půl hodinky do Clevelandu a autem do Kentu. Čekalo nás vřelé přivítání, většina účastníků kurzu se sešla u večeře, seznamování a pak pád do spánku a množství snů, probouzení a usínání...

Trošku se s tím tvořením pářu, budu muset zavřít noťas, pokračování příště :-)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Washington D.C.

-
Obrázek
Teď je středa večer, fakt večer, takže pošlu tyhle fotky, abyste viděli, že se máme dobře, libreto k tomu dopíšu zítra, slibuju. Sliby, chyby. Je sobota odpoledne a já jsem doma Na Výrovce, události teď berou rychlý spád na celém světě a my byli odesláni domů o den dřív. Jen tak tak. Tohle byl asi můj nejsilnější mediální zážitek  -  ve středu v 9 večer na Fox News prezident Trump promluvil k národu. Náš hotel byl vzdušnou čarou asi 500 metrů od Bílého domu, tak jsme Trumpa bývaly mohly snad slyšet i naživo, kdyby všude nebyly ty neotvíratelný okna. Ve chvíli, kdy oznamoval zákaz letů z Evropy, "která to opravdu nezvládla" se nám zatajil dech a ujišťovaly jsme se s Jelenou, že jsme slyšely dobře předložku "z" a že to znamená, že domů se dostaneme. Těžko se mi komentáře na Fox News  před a po projevu analyzují, v tu chvíli jsme v tom měly hodně emocí.  Ve čtvrtek ráno jsme se dozvěděly se Zdeňkou, že možná poletíme domů už ten den a nakonec jsme
Další informace

Popcorn, černoši, další Rosalinda a Amišové

-
Obrázek
Čas letí jako pták a já se teď musela podívat, kde jsem s vyprávěním skončila. Asi jste zvědaví, jestli už jsem vystřízlivěla - nikoliv! Čtěte dál a taky tomu nebudete věřit, já pořád čekám, že se probudím ze snu, zjistím že je pondělí ráno a já zaspala dozor ve škole. Přemýšlím nad tím, proč jsou všichni kolem nás tak milí, pohostinní a náš program je jedna pecka za druhou. Hlavním důvodem budou organizátoři našeho kurzu. Linda (Dr. Robertson) se zmínila, že při svých cestách po Evropě se vždycky setkala s vřelou pohostinností a má pocit, že by to měla vracet. Kromě toho je nepřekonatelná průvodkyně, moderátorka, lektorka, pořadatelka večírků a starostlivá babička, která nám i připomene, abychom se teple oblékli a i při našich večerních seminářích pečuje o to, abychom měli co jíst a pít. A podobně je to s celým jejím týmem. Dalším faktorem je to, že jsme v univerzitním městečku, takže atmosféra velice civilizovaná. A potom je tu současná politická situace - vypadá to, že vzděl
Další informace

Fullerovi, Tiptonovi a Monika

-
Obrázek
Přestávám stíhat nejen zapisovat, ale i sledovat svět, nějak se všechno děje hrozně rychle. Jdu tedy postupovat chronologicky, aspoň tady na virtuálním papíře budu postupovat pomaleji. Takže zpět k pátku 6. března. Ráno pro mě s Kati přijel pan Fuller a odvezl nás do školy, kde naše Lauren pracuje jako speciální pedagožka. Měli jsme tak možnost poprvé tady vidět elementary school - něco jako náš první stupeň. Lauren učí Kindergarten, což jsou děti 5-6 let. Lauren má propracovaný systém toho, kterým skupinkám či jednotlivým dětem se věnuje, rozpočítané je to na minuty a má můj obdiv! Šlapající systém a zároveň otevřenost reakcím a potřebám dětí... Tohle jsme viděly:   A tatínek Fuller nás pak zase vyzvedl, popsal historii budovy a odvezl zase zpátky domů. Ten den byl na řadě ještě jeden odvoz - večer pro nás přijel Chuck, Maryin muž, omluvil se, že se potřebuje stavit v bance a my tak zažily drive-thru banku. Vypadá to podobně jako pumpa, jen místo stojanu je tam oké
Další informace